Zamyšlení nad předmětem

Zamyšlení nad předmětemWebkamera, kterou mám připevněnou na monitoru u mého domácího počítače. Předmět, se kterým jsme navzájem neustále na očích. Ačkoliv trávím u svého počítače několik hodin denně a webkamera je podstatnou část tohoto času v mém zorném poli, nevěnoval jsem jí nikdy příliš pozornosti. Tedy pominu-li prvotní nadšení, když jsem si ji kdysi pořídil a uvedl do provozu.
Svým vzhledem připomíná bytost nebo roboticko-mechanický stroj. Také jednookého a jednouchého pejska, potápěče ve skafandru nebo vesmírného robota. Tím svým jedním okem mě neustále sleduje. Co dělám, jak se u toho tvářím, jak gestikuluju. Zaujala mě představa možnosti být sledován, nahráván s tím, že případný záznam by byl propojen v reálném času s mými myšlenkami a úvahami. Líbilo by se mi mít možnost podívat se na sebe očima (okem) jiných v kontextu s uvědoměním sebe sama. Snad bych se dovedl lépe soustředit na svůj vnější projev ve vazbě na momentální psychické rozpoložení, konkrétní situaci a případné emoční vypětí.
Je tu ale i další pohled na tuto šikovnou věcičku. Doposud mi nikdy nedošlo, jaký nápis nese hrdě na svém tělíčku, s trochou fantazie přímo na hrudi. Je na ní napsáno anglické slovo „Trust“ (to trust – věřit). Samozřejmě jako značka výrobce. Když pouvažuju o skutečnosti, že moje webová kamera žádným způsobem neindikuje, že je zrovna aktivní, můžu být trochu paranoidní z toho, že jsem vlastně neustále potenciálně sledovatelný.
Mám rád svoje soukromí. Nemám rád šmíráctví, nemám rád, když se lidi zajímají o jiné lidi z potřeby ukojování vlastních nízkých pudů. Myslím tím pomlouvání, přiživování se na cizím neštěstí, stavění vlastních kvalit na nekvalitách jiných. Jsou lidé a jsou lidé zlí. Doufám, že ti druzí mě nikdy prostřednictvím té věcičky neuvidí. A tak otáčím objektiv mé webkamery stranou, ať se případný šmírák kochá maximálně tak rozostřeným pohledem do záclony.

Napsat komentář

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.